5/Zmysel nášho života
Kresťanská teológia: Oslava Boha a spoločenstvo s ním
Kresťanskí teológovia (od svätého Augustína) vidia človeka ako bytosť stvorenú na Boží obraz.
- Poznanie a láska k Bohu: Zmyslom je vstúpiť do osobného, láskyplného vzťahu s Bohom prostredníctvom Ježiša Krista. Ako napísal sv. Augustín: „Nespokojné je naše srdce, kým nespočinie v tebe, Pane.“
- Oslava Boha (Doxológia): Podľa Westminsterského katechizmu je hlavným cieľom človeka „oslavovať Boha a radovať sa z neho naveky“.
- Láska k blížnemu: Premena vnútra sa musí prejaviť navonok – službou, súcitom a láskou k ostatným ľuďom.
- Eschatologický rozmer: Pozemský život je len prípravou na večnosť a plné spoločenstvo s Bohom v nebi
Pojem bytost stvořená k Božímu obrazu (latinsky Imago Dei) pochází z biblické knihy Genesis (1,27) a je jedním z nejvýznamnějších konceptů židovské a křesťanské teologie. Neoznačuje fyzickou podobu, protože Bůh je vnímán jako duchovní bytost, ale vyjadřuje jedinečné postavení, duchovní výbavu a úkol člověka ve stvořeném světě.
1. Rovina vlastností (Strukturální pohled)
Člověk odráží Boha skrze dary, kterými byl jako jediný tvor na Zemi obdařen. Patří sem:
- Rozum a vědomí: Schopnost přemýšlet o sobě, o vesmíru a o smyslu bytí.
- Svobodná vůle: Možnost volit mezi dobrem a zlem, činit morální rozhodnutí.
- Tvořivost: Schopnost tvořit umění, vědu a měnit svět, což reflektuje Boha jako nejvyššího Stvořitele
2. Rovina vztahu (Relační pohled)
Bůh je v teologii chápán jako bytost společenství (v křesťanství Nejsvětější Trojice – Otec, Syn a Duch svatý). Být Božím obrazem znamená mít kapacitu pro hluboké vztahy:
- Vztah s Bohem: Člověk je schopen s Bohem komunikovat (modlitba), milovat ho a zakoušet jeho přítomnost.
- Vztah s druhými: Láska, empatie a společenství mezi lidmi jsou přímým zrcadlením Boží lásky.
3. Rovina úkolu a poslání (Funkční pohled)
V mýtech starověkého Blízkého východu byly sochy králů stavěny jako „obrazy“ panovníka, které reprezentovaly jeho moc na územích, kde nebyl osobně přítomen. Člověk jako Boží obraz funguje podobně:
- Boží zástupce: Člověk je povolán být správcem (nikoli despotickým vládcem) stvoření.
- Péče o svět: Má zemi chránit, rozvíjet a vnášet do ní Boží řád, spravedlnost a pokoj.
4. Rovina absolutní hodnoty a důstojnosti
Tento teologický princip je základem západního pojetí lidských práv. Protože je každý člověk stvořen k Božímu obrazu:
- Nedotknutelná hodnota: Lidská důstojnost nezávisí na výkonu, zdraví, rase, věku ani užitečnosti pro společnost. Každý lidský život má nekonečnou hodnotu sám o sobě.
- Zrcadlo Boha v každém člověku: Cokoli děláme druhému člověku (zejména slabému a trpícímu), děláme podle teologů samotnému Bohu.
V křesťanské teologii je pak tento koncept završen v postavě Ježíše Krista, který je považován za dokonalý a neporušený Boží obraz, k jehož podobě má lidstvo směřovat.
Bůh určil člověku smysl života skrze povolání k lásce, společenství a správcovství země. V Bibli smysl lidské existence nevyplývá z vlastního výkonu, ale ze vztahu k Bohu, k bližnímu a ke stvoření.
Klíčová biblická slova a pasáže, která definují smysl lidského života, jsou:
1. Největší přikázání (Smysl skrze lásku)
Když se Ježíše ptali, které přikázání je nejdůležitější, shrnul celý smysl lidského života do dvou provázaných pokynů:
„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22,37–39)
2. První poslání v Genesis (Smysl skrze tvořivost a péči)
Hned po stvoření člověka definuje Bůh jeho úkol na zemi. Člověk nemá žít pasivně, ale aktivně pečovat o svět:
„Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte ji; panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad vším živým, co se hýbe na zemi.“ (Genesis 1,28)
(Pozn. „Podmanit“ a „panovat“ je v biblickém kontextu chápáno jako služba a zodpovědné správcovství, nikoli drancování).
3. Závěr Knihy Kazatel (Smysl skrze úctu k řádu)
Kniha Kazatel detailně zkoumá lidské snažení (bohatství, moudrost, radost) a označuje je za „pomíjivost“. Na samotném konci autor shrnuje, co jediné dává životu trvalý smysl:
„Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.“ (Kazatel 12,13)
4. Slova proroka Micheáše (Smysl skrze spravedlnost a pokoru)
Prorok Micheáš jasně vystihuje, jaké jednání Bůh od člověka očekává, aby jeho život nebyl prázdný:
„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jen abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Micheáš 6,8)
5. Novozákonní rozměr (Smysl skrze proměnu a věčnost)
V Novém zákoně je smysl života spojen s následováním Krista a rozvíjením Božích darů pro dobro společenství:
„Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“ (Efezským 2,10)
Vysvetlenie podstaty viery
- Boh nás miluje: Stvoril nás pre vzťah so sebou.
- Problém (Hriech): Naše nesprávne rozhodnutia a egoizmus nás od Boha oddelili.
- Riešenie (Ježiš): Ježiš prišiel, zomrel a vstal z mŕtvych, aby tento most medzi nami a Bohom opravil. Je to dar, ktorý si netreba zaslúžiť, stačí ho prijať.
- Naša odpoveď: Viera znamená dôverovať Ježišovi a nechať ho riadiť náš život.
Teologové tento pojem v průběhu staletí definovali prostřednictvím čtyř hlavních rovin: